S LASKAVOSTÍ NEJDÁL DOJDEŠ – ZAČÍT JE DOBRÉ U SEBE

LASKAVOST k sobě je o tom vnímat svoje pocity a potřeby a na základě toho REAGOVAT. S plným vědomím toho, že reakce nemusí být pro ostatní příjemná. S plným vědomím toho, že tak nejednám pro dobro ostatních, z pozice „hodný holky“ (se kterou jsem byla po mnoho desetiletí plně ztotožněná), ale že tak JEDNÁM Z LASKAVOSTI A ZE SOUCITU K SOBĚ. Neoddělitelně k tomu patří i DŮVĚRA, že ten druhý / ti druzí to zvládnou, pochopí a zařídí se podle sebe.

Při individuálních sezeních někdy ženy přiznají své přesvědčení, že sebe-laskavost vede k tomu, že se nechovají vstřícně k ostatním anebo jsou vnímány jako sobecké. Když to pak rozebereme do větší hloubky, ukáže se, že nositelkou toho přesvědčení je hodně malá a nezralá část (vnitřní dítě). A tato část má velmi omezené vidění jen malého výseku té situace.

Skutečnost je taková, že každým ANO SOBĚ dávám i ostatním příležitost být tvůrci jejich života, zařídit se podle sebe, svobodně, bez pocitu zodpovědnosti za druhé (který do dospělého světa opravdu nepatří) a bez pocitu viny, který nám ve vnitřním světě umí udělat pěkný zmatek.

Píšu o tom proto, že se mi to včera stalo. Situace se vyvrbila tak, že jsem řekla blízkému člověku NE a vím, že ho to překvapilo a mrzelo. Zároveň jsem celým srdcem cítila, že to udělat potřebuji, protože cokoli jiného by bylo proti mým aktuálním potřebám. A teď jsem v tom meziprostoru, kdy čekám, jak to vlastně dopadne. Jaké to bude mít důsledky pro náš vztah, objevují se myšlenky a pochybnosti, jestli jsem udělala dobře….

A zároveň hluboko uvnitř vím, že udělala. Protože ten nejdůležitější VZTAH, který v životě mám, je VZTAH K SOBĚ. A tomu chci VĚNOVAT PLNOU POZORNOST, LÁSKU A PÉČI. To je jediný vztah, který můžu skutečně ovlivnit; ty ostatní – vztahy s ostatními lidmi mohu ovlivnit jen z části. A to se musím naučit PŘIJMOUT, i když je to někdy bolavé.